Sázení, případně přesazování leknínů je možné po celé jaro a léto. Chceme-li však jistotu, že k výsadbě získáme zaručeně sílné, života a květu schopné rostliny (důležité je to zejména u drobnějších kultivarů), jeví se nejvhodnějšími měsíci květen a červen. Úspěšné vysazení je možné i v červenci, ale to už se může stát, že na květy nové rostliny budeme muset počkat až do příštího roku. Před vlastním sázením si připravíme potřebné náležitosti podle toho, zda budeme sázet do substrátu volně na dně jezírka, nebo zda použijeme  substrát v nádobách. Což je způsob nejčastější a také v mnoha ohledech nejvhodnější. Oceníme jej zejména, pokud jde o snadnější manipulaci s lekníny a možnost jejich dodatečného přemísťování v nádrži, bez nutnosti vypouštět vodu.

 U nádob obvykle stojíme před rozhodnutím zda pořídit košík nebo plnostěnnou nádobu. Obojí má své výhody a nevýhody. Dá se říct, že košíky mohou být užitečné pro bahenní a příbřežní rostliny, kdežto plnostěnné nádoby více vyhovují leknínům.  Ve prospěch  plnostěnných nádob pro lekníny mluví dlouholetá zkušenost. Je to především z toho důvodu, že se z nich méně vyplavuje hnojivo do vody a tedy méně podporuje tvorba řas. Velikost nádoby, která má být spíš širší než vyšší, přizpůsobujeme vzrůstnosti sázeného leknínu. Pohybujeme se tudíž v poměrně velkém rozpětí objemu od 1 až do 25, ale i 40 litrů. Po stránce materiálu jsou nejlepší téměř nerozbitné nádoby z tvrzeného plastu. Esteticky velmi přijatelné mohou být keramické nádoby. Pozor, bývají ale těžké a křehké!  Nezanedbatelná je barva nádoby. Nechceme-li být rušeni prosvítáním křiklavých odstínů ode dna jezírka, zvolíme nenápadné barvy, které nekonkurují barvám leknínových květů. U nádob jsou tedy vhodné barvy tmavé nebo alespoň tlumené - hnědá, šedá až černá nebo zelená a pod.

 S obstaráním substrátu většinou nejsou potíže. Použijeme nejraději substrát, určený přímo pro vodní rostliny a lekníny. Je běžně na trhu od různých výrobců. Můžeme-li,  dáváme přednost substrátu, v němž je významněji zastoupena jílovitá složka.  Množství substrátu odvodíme od vzrůstnosti leknínů, promítnuté do objemu nádob, do kterých budeme sázet.

Příprava leknínu, který jsme právě zakoupili, pro výsadbu spočívá v tom, že po oprání odstraníme odumřelé nebo odumírající části kořenů. Pracujeme rychle, aby rostlina nepřeschla. Potom před vlastním sázením pro jistotu můžeme rostlinu  ponořit nejméně na půl hodiny do slabšího (tmavě růžového) dezinfekčního  roztoku hypermanganu.

Příprava vzrostlého leknínu pro přesazení je pracnější. Vzrostlé lekníny přesazujeme přibližně za 3 až 4 roky. Nutnost přesazení poznáme podle toho, že rostlina vzdor přihnojení pevným pomalu působícím hnojivem již málo kvete nebo přestává kvést vůbec. Trs s prokořeněným balem vyjmeme z nádoby. Mechanicky a vypráním odstraníme substrát z kořenů. Pro následné zasazení vybereme některý z nejsilnějších růstových vrcholů, který odřízneme i s kusem oddenku, na kterém pokud možno ponecháme kořeny. Z podlouhlého oddenku se snažíme zachovat asi 10 - 15 cm a sázíme jej pak řezem těsně ke stěně nádoby. U kulovitých, resp. kompaktních oddenků se musíme spokojit s kratším výřezem, který pak umístíme blíž středu nádoby.

Jak sázíme? Bez výjimky respektujeme zásadu, že do jedné nádoby patří vždy jeden a tentýž druh či kultivar leknínu. Dno nádoby zakryjeme tenčí vrstvou vlhkého substrátu, kterou stlačíme. Do ní po obvodu dna a uprostřed vmáčkneme tablety nebo pelety pevného pomalu účinkujícího hnojiva v množství podle návodu. Hnojivo zakryjeme vrstvou substrátu, kterou opět stlačíme. Pak vložíme sazenici leknínu, kořeny rozprostřeme a postupně zasypeme substrátem až pod okraj nádoby. Dbáme na to, abychom substrát natlačili i pod oddenek a aby růstový vrchol byl jen těsně pod povrchem substrátu. U podlouhlého oddenku mírně šikmo, u kulovitého oddenku více šikmo nebo kolmo. Substrát neustále stlačujeme, ovšem s citem, abychom kořeny nerozmačkali. Pamatujeme na to, že v žádném případě nesmíme oddenek sazenice položit přímo na tablety hnojiva! To by sazenici mohlo nenapravitelně poškodit. Použijeme-li lehčí substrát, je dobré nakonec jeho povrch stabilizovat vrstvou jílu nebo jej pokrýt menšími oblázky. V případě, že v jezírku budou ryby, jsou oblázky nebo vůbec nějaká ochrana před rozrýváním (například plastem potažené drátěné pletivo s malými oky) přímo nutné.

Teď nezbývá než nádobu s leknínem zvolna ponořit do jezírka. Zprvu raději do menší hloubky a teprve po několika týdnech, až řádně zakoření, na trvalé stanoviště ve větší hloubce podle vzrůstnosti kultivaru.

J.Eliáš

Text a foto © Dr. Jan Eliáš, 2005 - 7