Podzimní práce už budeme mít brzo za sebou, a nezbývá než čekat, až se zase přiblíží alespoň tušení jara. Někdy se přitom ozývají pochybnosti. Udělal jsem na zahradě všechno tak, aby přes zimu nedošlo ke škodám? Které rostliny utrpí, zvlášť když bude málo sněhu a mimořádně silný mráz? Promítáme si, co jsme všechno podnikli. Jestli to stačí. Vzpomínáme, co jsme mohli udělat lépe. Pochopitelně při tom myslíme i na zahradní jezírko a lekníny v něm. Tím spíše, že nám od jara do podzimu poskytovalo tolik krásy a dávalo tolik radosti.

Nejméně starostí mají ti, kteří mají jezírko dost hluboké, aby v něm mohli přes zimu ponechat vodu bez dodatečného přikrytí izolačním materiálem. K tomu dostačuje výška vodního sloupce alespoň 60 cm nad substrátem, ve kterém jsou lekníny zasazeny. Do takové hloubky se už ani silný led nedostane a lekníny přezimují zcela bez úhony. Abychom umožnili nejnutnější okysličování vody a unikání hnilobných plynů z rozkládajících se zbytků listů a pod., můžeme ještě kolmo do jezírka vložit několik svazků např. suchého rákosu či orobince. Jejich duté stonky umožní odvod plynů ledem. Tutéž službu udělá speciálně k tomu zhotovený polystyrenový plovák se svisle prostrčenou trubkou. Jezírko - nádrž, nemá-li dostatečně šikmé boky, musíme taky chránit před roztržením. Děláme to tak, že křížem od břehu ke břehu na hladinu položíme dřevěné trámky, které absorbují pnutí ledu a nedovolí mu nádrž roztrhnout. Brzo na jaře trámky vyjmeme a uložíme zase pro příští rok. Rákos či orobinec rozdrtíme či nasekáme a zkompostujeme.

Ale vodu a lekníny  můžeme přes zimu nechat i v jezírku, které není ani zdaleka tak hluboké. Je ovšem třeba, aby bylo alespoň zčásti (lépe, když úplně) zapuštěno v terénu a k tomu shora zakryto například rohožemi z pěnového plastu nebo jiným levnějším materiálem - senem, slámou, suchým listím a pod. Pak stačí i necelých 20 cm vody nad substrátem s rostlinami. Protože vodě v nádrži v tomto případě buď vůbec nedovolíme zamrznout, nebo ji necháme zamrznout jen tence, odpadá starost s ochranou nádrže proti roztržení - dřevěné trámky na hladině jsou zbytečné. Dbáme na to, aby mezi izolačním materiálem a vodní hladinou byla vzduchová vrstva. Izolační schopnost se tím zvýší a rostliny i případní živočiši ve vodě mohou lépe dýchat.

Těm, kteří chovají konstrukci jezírka jako oko v hlavě a obávají se, že přes všechna opatření by ho led přece jen mohl roztrhnout, nezbývá, než zvolit poněkud pracnější postup. Totiž vodu z jezírka úplně vypustit nebo vyčerpat. Pokud jde o uchování leknínů, jsou pak dvě možnosti: Nechat je na dně vypuštěné nádrže a zahrnout je tam na vysoko spadaným listím, slámou, senem. Případně k zakrytí použít rohože z pěnového plastu. Je tu nicméně riziko přeschnutí nebo poškození rostlin hlodavci, takže se nelze obejít bez občasné kontroly, v jakém stavu se rostliny nacházejí.
Snad nejbezpečnější možností je, lekníny z vypuštěného jezírka v nádobách nebo ze dna i s kořenovým balem vyjmout a uložit v bezmrazém, chladném sklepě. Je-li to možné, zde se vloží do náhradní nádoby s vodou (vanička, kbelík, dřez a pod.), což je vůbec nejjistější způsob zazimování. 
Lze také do sklepa přenesené lekníny v substrátu přikrýt mokrým prodyšným materiálem (rašelinou, pytlem a pod.), který udržujeme vlhký. Ani v tomto případě se bez občasné kontroly neobejdeme. Stává se někdy, že takto zaopatřené lekníny ohrozí plísně, takže zásah některým mírným fungicidem bývá nutný.
Zpět do bazénu vracíme lekníny od počátku dubna.

Ještě poznámku: Jestliže budete pochybovat o tom, že jste v něčem pro lekníny a svoje jezírko na zimu neudělali skutečně to nejlepší. Dá se to napravit. Není pozdě, dokud nezačne skutečně ztuha mrznout.

        J.E.

Text a foto © Dr. Jan Eliáš, 2004 - 6