V okrasných zahradních nádržích pro pěstování leknínů i dalších vodních  a bahenních rostlin často vadí přemnožené vodní řasy, zejména vláknité řasy rodu Claphora. Jsou obtížné jednak z estetických důvodů, neboť voda s nimi vypadá nevábně. Jednak z důvodů praktických, pěstitelských. V krátké době totiž mohou úplně zadusit mladé sazenice leknínů. Nebo dospělé rostliny tísnit tak, že začnou degenerovat, ne-li přímo hynout. Zvláště obtížné jsou vláknité řasy při pěstováni méně vzrůstných, více prošlechtěných a proto choulostivějších odrůd leknínů, které se s oblibou sázejí do malých a nejmenších bazénků. Jsou to například červené kultivary Laydekeri Purpurata, Froebeli, Clara,  růžové Pink Opal, Sýkorův Růžový, Irene, oranžové Graziella, Aurora,  bílé  Alba Minima či Odorata Pumila aj. Křehké listy těchto kultivarů se při pokusech o mechanické vybírání řas velmi snadno poškozují, až se někdy úplně odlámou a rostlina může být v nejlepším případě oslabena. Jemné trpasličí lekníny, např. žlutý N. Pygmaea Helvola nebo bílý Pygmaea Alba a červený Pygmaea Rubra v nádržích, kde přerostou vláknité řasy, kvůli tomu nelze pěstovat skoro vůbec.

Používané prostředky "tvrdé" průmyslové chemie zejména při možnosti relativně snadného předávkování představují v jezírku určitá rizika. Existuje však v praxi vyzkoušený bezpečný způsob potlačení řas mnohem přirozenější cestou. Je založen na využití znalosti jejich životních podmínek v konfrontaci s životními nároky leknínů. Řasy nejlépe prospívají v tvrdší, neutrální až alkalické vodě. V měkké a kyselejší vodě se nerozmnožují nebo se rozmnožují jen málo, naproti tomu lekníny měkkou kyselou vodu snášejí dobře; ostatně jihoamerické přírodní druhy leknínů jsou v ní přímo doma. K žádoucímu účinku obvykle stačí zařasenou vodu změkčit o 1° něm. tvrdosti, přičemž kyselost vody, kterou nejsnadněji změříme indikátorovými papírky, by se měla pohybovat kolem 5,5 - 6,5 pH.

Možností, jak změkčit a okyselit vodu je několik, ale vůbec nejjednodušší a nejbezpečnější se jeví k tomuto účelu použít drcené hnědé uhlí a z jeho druhů zejména lignit. Působí hlavně vyluhováním slabých kyselin. Při použiti hnědouhelné drti není třeba vodu upravovat před napouštěním jezírka. Uhlí se aplikuje přímo až do plné, osázené nádrže, aniž by ji bylo třeba vypouštět a znovu naplňovat. Jeho množství v poměru k objemu upravované vody nelze předem úplně přesně stanovit. Záleží totiž na stupni alkality a tvrdosti vody a také na množství síry, jež to které uhlí obsahuje. Zkoušky potvrdily jako vhodnou počáteční dávku 1 litr jemné hnědouhelné drti na 100 litrů vody. V malých nádržkách s rostlinami je nejlepším způsobem aplikace moučka nasypaná do textilního vaku a pak ponořená do jezírka. Odtud je třeba ji čas od času vyjmout a hned zase ponořit do vody. Textilní vak má tu výhodu, že po vyluhování, až se projeví úbytek řas, je možné uhlí z vody odstranit a okyselování ihned zastavit. Neprojeví-li se úbytek řas do 14 dnů, je vhodné dávku zopakovat (vyměnit za novou). Dbáme, aby konečná reakce vody neklesla pod 5,5 pH (měříme indikátorovými papírky). Jemnou uhelnou drť lze také aplikovat ještě jednodušším, byť poněkud méně čistým způsobem, a to posypem na hladinu, třeba před deštěm, který umyje poprášené listy a vpraví plovoucí prachové částečky pod hladinu. Téhož efektu ale lze docílit kropičkou na hadici nebo na konvi s vodou.

Ukázalo se, že velmi dobrý účinek má hnědouhelná drť v jezírcích s nuceným oběhem vody a filtrací. Hrubou drťí naplníme buď gravitační filtr. Nebo jí zařadíme jako vložku do průtlačné filtrační skříně. Účinek opět závisí na stupni alkality a tvrdosti vody. Jelikož ale nucený oběh vody účinek zvyšuje, použijeme 1 litr drti na cca 150 litrů vody. Neprojeví-li se úbytek řas do 10 dnů, dávku v gravitačním filtru zdvojnásobíme nebo v průtlačném filtru vyměníme za novou. I v tomto případě dbáme, aby konečná reakce vody neklesla pod 5,5 pH (měříme indikátorovými papírky).

U uhelné drti při běžné opatrnosti nehrozí nebezpečné a hlavně nenapravitelné předávkování. Pouze na velmi zvýšenou kyselost vody pod hodnotu 5,5 - 5 pH  začnou reagovat listy leknínů výskytem okrouhlých tmavých skvrn asi velikosti drobné mince. Příliš okyselená voda už také může být škodlivá pro případnou rybí obsádku a vodní živočichy. V tom případě s louhováním uhlí přestaneme, event. do bazénu přilijeme neupravenou tvrdou vodu. Škodlivý účinek na faunu zmizí a skvrny na listech leknínů se bez následků přestanou šířit.

Příznivý účinek uhlí ve vodě je sice poměrně dlouhodobý, nicméně je dobré ho podpořit vhodnou skladbou substrátu, ve kterém jsou lekníny nebo jiné rostliny zasazeny. Reakce použité zeminy by neměla být alkalická. V žádném případě do ní proto nepatří vápno, nýbrž dostatečné množství rašeliny. Kromě vytvářeni příznivých podmínek pro růst leknínů pak aplikaci uhlí upřednostňuje  zejména okolnost, že v doporučeném dávkování jím upravená voda není toxická pro živočichy a že neohrožuje ptáky, kterým okrasné zahradní bazénky mnohdy slouží jako napajedla.

     J. Eliáš
 

Text a foto © Dr. Jan Eliáš, 2001-2008