Ve vodě žijící larvy – někdy už od května  trápí především leknínové listy, vykusují v nich dírky, celé dvorce, kanálky i skryté cestičky. V případě většího napadení takovým požerem mohou být rostliny leknínů oslabeny natolik, že nekvetou. Přesné určení larev hmyzích škůdců, které jsou většinou tenké, sklovité a kromě některých chrostíků v délce nepřesahují 1 cm, bývá obtížné. K ochraně před nimi to ale není ani nutné. Stačí když zjistíme jejich výskyt na spodní straně listů nebo, a to hlavně, když pozorujeme poškození způsobené požerem. Nutno zdůraznit, že i v tomto případě v nádržích osazených rybami, které larvy hmyzu s oblibou pojídají, nebývají škody na leknínech významné, takže  mnohdy proti larvám není ani třeba zvlášť zasahovat. Jinak při výjimečně masivním napadení nezbude, než  velmi opatrně přece jen použít insekcidní

Mšice – V teplém létě můžeme na vzdušných listech leknínů i dalších příbřežních rostlin očekávat nálet tohoto savého hmyzu. Mšice dokáží porost leknínů na pohled odpudivě obalit a zdeformovat listy tak, že se nerozvíjejí a vypadají jako popálené. Rostliny přestávají kvést. U menších jezírek v případě slabšího výskytu pomůže omývání listů proudem vody z hadice, event. dočasné ponoření (zatížení) listů pod vodní hladinu, ze které pak plovoucí mšice sebereme nebo je proudem vody zaženeme do odpadu či přepadu. U hustěji zarostlých rozlehlejších, více napadených zahradních nádrží se ale opět neobejdeme bez insekcidního postřiku. Provedeme jej přípravkem proti savému hmyzu podobně, jako při výše uvedených zákrocích proti larvám a housenkám. Úzkostlivě dodržujeme zásady bezpečnosti.

   PLŽI  -  Mezi nimi vyniká plovatka bahenní. Poznáme ji podle štíhlé vřetenovité ulity. Velkým leknínům plži příliš neubližují. Jejich výskyt na spodní straně listů ohlásí podlouhlá rosolovitá hnízda vajíček. Přemnožené plovatky a jejich příbuzní s chutí okusují lístky drobných a nejmenších leknínů. Trpasličí leknínky přímo milují. V jezírku s rybami, pro něž jsou mladí malí plži potravou, se obvykle nepřemnoží.

   HLODAVCI   -  Z hlodavců za zmínku stojí hryzec vodní a ondatra pižmová. Objeví se občas v okrasných nádržích s přírodními břehy, které jim umožňují vyhrabávat nory a trvaleji se usadit. Vyskytnout se mohou hlavně v blízkosti nepříliš udržovaných vodních toků a rybníků či jezer, kde mají dobré životní podmínky a odkud v důsledku rozmnožovacího cyklu migrují. Drtivá většina zahradních jezer a jezírek zhotovená z plastu a folií je ale před nimi bezpečná. Vzrůstem nevelký hryzec je z obou jmenovaných pro rostliny přece jen menším ohrožením. Sem tam ukousnutý list nebo květ leknínu se dá obvykle bez větších následků strpět. Nepříjemnější bývá labyrint vyhrabaných chodbiček narušujících soudržnost břehu.

     VODNÍ PTÁCI  - V úvahu připadají zejména kachny - divoké i domácí. Platí u nich, že zdání klame. Ačkoliv jsou na pohled roztomilým oživením vodní hladiny, v zahradní nádrži při svém čiperném shánění potravy dokážou oštípat a poplenit listy i květy leknínů tak, že jsou leckdy k nepoznání.

U domácích kachen je pomoc snadná. Prostě je do okrasného zahradního jezírka nepustíme. S létajícími divokými kachnami je to náročnější. Zaplaší je sice pouhá naše přítomnost u jezírka, ale bohužel nestačí je plašit jen během dne, často totiž nalétávají na pastvu za šera, ba i po setmění.

      BÝLOŽRAVÉ RYBY  - Jmenovitě jde o tolstolobiky a hlavně amury, u nás už leckde takřka zdomácnělé. Mít býložravé ryby a lekníny společně jen tak v jezírku nebo rybníku nelze. Listy leknínů jsou zejména pro amury lákavým soustem, takže po čase mohou v méně rozlehlé nádrži z leknínového porostu zůstat nevzhledné cáry. Chceme-li přesto mít za každou cenu býložravé ryby v nádrži společně s lekníny, nezbude než porost leknínů „oplotit“, nejlépe drátěným pletivem potahovaným zeleným plastem. „Zadrátované“ lekníny však na estetice vodní hladině určitě nepřidají. Nezbude proto asi, než se jednoznačně rozhodnout. Tedy buď lekníny, nebo býložravé ryby!

     J. E.