|
 Mezi
současníky nacházíme stále více příznivců vodních zahrad či zahrádek,
uchylujících se podvědomě k vodě jako pradávnému zdroji života a symbolu
zdraví i čistoty. Těm z nich, kteří teprve hodlají uskutečnit svou touhu po
květinové nádrži v zahradě, jsou určeny následující řádky.
Málokdo z nás má možnost vytvořit specializovanou vodní zahradu na tzv.
zeleném drnu. Často jde o dodatečné oživení stávající produkční a okrasné
zahrady vodním motivem nebo zákoutím, a to zpravidla v její okrasné části,
neboť mezi zeleninovými záhony by se květinový bazén vyjímal dosti podivně.
Pro umístění bazénu zvolíme klidné, pohledově exponované místo uprostřed
travnatě plochy, v sousedství odpočinkového zákoutí s posezením, u terasy či
přímo na ní. Nebo místo na úpatí, případně i uprostřed větší skalky apod.
Dbáme na to, aby zvolené místo bylo alespoň polovinu dne na slunci, což
potřebují nejen lekníny, nýbrž i okrasné rybky. Nádrž proto neumístíme těsně
k severní straně budovy, ani pod vzrostlé stromy, které navíc mohou výsledek
našeho snažení znehodnocovat spadem listí, plodů a prorůstajícími kořeny.
 Hloubka nádrže, v níž chceme
pěstovat lekníny, zasazené v samostatných nádobách se zeminou, může být
odstupňovaná od 30 cm do 60 nebo až do 90 cm tam, kam lekníny na podzim
přesuneme k přezimování. Chceme-li, aby přezimovaly i rybky, vyhloubíme část
nádrže nejméně na 1 – 1,2 m. Plochu a tvar květinového bazénu s rozvahou
přizpůsobujeme velikosti, estetickému pojetí a způsobu vedení okolní zahrady.
Uprostřed rozsáhlé travnaté plochy si pochopitelně můžeme dovolit udělat nádrž větší a členitější, než na úpatí skalky čítající několik čtverečních
metrů. Podle možností nádrž děláme raději větší než menší, už proto, že ve
větším bazénu se lépe udržuje biologická rovnováha, a tedy i účinná
samočisticí schopnost vody. Nicméně ani zcela malé nádrže pro jeden či dva
drobné leknínky nejsou nijak vyloučeny. Sluší jim jednodušší, třeba i
kruhový tvar a vyžadují o trochu větší průběžnou péči, mimo jiné častější
dolévání rychleji se odpařující vody. Všeobecně tvar bazénu musí respektovat
okolí. K přírodně vedené okrasné zahradě patří zaoblené, nepravidelné tvary
nádrže (ovál, ledvina apod.), kdežto zahradě založené na osové symetrii a
pravých úhlech zase vyhovují přísnější pravidelné geometrické tvary
(obdélník, čtverec, kruh, kvadrilob
a jejich kombinace.), což dobře věděli a uplatňovali projektanti zámeckých
zahrad už v době renesance a baroka.
V exteriéru z praktických důvodů dnes zpravidla volíme bazén zapuštěný do země, nikoliv
bazén nad úrovní terénu. Vhodnou velikost,
   tvar a umístění nádrže v zahradě
nám pomůže posoudit plánek, na který zakreslíme i její okolí, a jenž po té promítneme
do půdorysného reálu pomocí provazu nebo zahradní hadice. Podle použitého
materiálu (beton, jíl, tvrzený plast, fólie) dělíme zahradní nádrže na
několik druhů. Každý z materiálů vykazuje při
stavbě
specifické vlastnosti a nároky na postup. Volba materiálu pro stavbu bazénu
je tudíž samostatnou rozsáhlejší kapitolou
pro příště. Lze ještě dodat, že v zhotovování jednoduchých geometrických nebo
tvarově rozvolněných bazénků a jezírek v posledních letech všeobecně vítězí
plastové fólie, dostupné v široké škále materiálů i povrchových úprav,
včetně drobného štěrkování. Menší jezírka lze také koupit jako hotové
výlisky.
J. E.
Text a
foto © Dr. Jan Eliáš, 2001-2004
|
